Expedice Rumunsko – Apuseni 2023

Fotogalerii k expedici najdete zde.

Počítejte se mnou – 2003 Norsko, 2004 Litva, 2005 Maďarsko, 2006 Švédsko/Norsko, 2007 Finsko, 2008 Itálie, 2009 Podkarpatí – Ukrajina, 2011 Španělsko – Pyreneje, 2015 Rumunsko – Delta Dunaje, 2023 Rumunsko – Apuseni.

Popravdě jsme chtěli v roce 2020 uskutečnit ještě expedici Polskem – na pobřeží Baltu, ale tu překazil Covid.

Letos to už konečně vyšlo. Byla to expedice sice časově nejkratší, ale nabitá zážitky stejně jako všechny předchozí. Ve středu 30. srpna jsme se v rekordním počtu 20 účastníků za naši školu nalodili do autobusu a brzy ráno následující den nás již vítalo krasové pohoří Apuseni. Lehce rozlámaní po noční cestě busem jsme absolvovali první krátký trek k jeskyni Pestera Unguru Mare. Cesta vedla přes dvě velmi dlouhé uzoučké visuté lávky nacházející se nad řekou, které nám tančily pod nohama jako splašený koník. Jeskyní nás provedla milá paní průvodkyně a doprovázeli poletující netopýři. To už nás od horského hotelu v nadmořské výšce kolem 1200 m dělil jenom kousek tvořený nekonečnou sérií serpentin a následné čekání na ubytování jsme v mlhavém a deštivém počasí vyplnili dalším krátkým trekem na vyhlídku nad hotelem. Výhled do mlhy byl opravdu luxusní. Každopádně to byla dobrá příprava na hluboký a zasloužený spánek. Po skvělé expediční večeři ještě někteří ochutnali místní specialitu papanasi a po 1000 km strávených v autobuse a cca 9 km nachozených v mírně náročném terénu jsme šli opravdu brzy spát.

Azurové nebe, jež nás přivítalo hned následující den po ránu, bylo předzvěstí krásného počasí a Tonda (organizátor zájezdu) nám u snídaně sliboval nevšední zážitek při první celodenní túře zdejší fantastickou krajinou. V plánu byla túra s průchodem jeskyní a po ní ještě další pokračování prý „trošku náročnějším terénem“. Začátek byl pohodovým výšlapem planinou Padiš, na které se nacházel náš hotel. Po průchodu horským sedlem skrz malebnou pasteveckou vesnici tvořenou klasickými salašemi jsme sestupovali stále níže do míst, kde se údolí hluboce zařízlo do okolních hor. Na jeho konci nás čekal chladem čišící jeskynní portál Pestera Cetatile Radesei. Už sám sestup k němu po uzoučkém chodníčku s lany a řetízky zaváněl pořádným adrenalinem. A taky že ano! V blikajícím osvětlení čelovek jsme jinak temnou jeskyní po kluzkém vápenci slézali strmé úseky s pomocí jisticích řetězů. Jeskyni po tisíciletí modelovala voda a potůček nám zurčel pod nohama, jakmile jsme sestoupili na její balvanité dno. Scenérii občas osvětlovalo nevelké množství světla, které do temnoty pronikalo několika skalními okny ve stropě. Závěrečný sestup strmým kaňonem až na dno údolí byl krásným završením jeskynního dobrodružství. A to jsme ještě nevěděli, že to nejnáročnější máme teprve před sebou. Pod jeskyní jsme se rozdělili na dvě skupiny. První tvořili účastnící, kteří už se na další porci kilometrů necítili a které čekal pohodový trek zpět k autobusu. Druhá skupina měla před sebou ještě cca 12 km trasu. A ta byla opravdu výživná!! Nesčetněkrát nahoru a zase dolů lesem, kaňonem, štěrkem, blátem, přesun po kamenech i skalách vysoko nad údolím, brodění se přes řeku, a hlavně přelézání stovek popadaných kmenů.  Počasí bylo nádherné, a přestože jsme fyzicky dostali zabrat, zážitek to byl opravdu silný. Jak nám pak večer chutnaly místní plněné palačinky zvané placinta……..

Další den ráno už jsme plni nových sil vyrazili směrem k Pestera Cetatile Ponorului – jeskynnímu systému s největším jeskynním portálem v Evropě. Po ránu jsme procházeli rozlehlými pastvinami, kde se stáda pasou volně jen pod dohledem pastýřů. Koně, krávy, ovce, cinkání zvonců, štěkot psů, blankytná obloha, potoky mizící uprostřed louky kdesi v hlubinách jeskynních systémů...  A pak – obrovská jeskynní brána vysoká skoro 80 metrů. Po už obligátních řetězech slézáme dolů, ale vzápětí se na radu místních vracíme, vystupujeme přes sedlo a dalším sestupem se dostáváme k druhému portálovému vchodu do jeskyní. Sestup štěrkovitým svahem na dno jeskynního dómu se zdá nekonečný a dole hučí voda. Vody je však nanejvýš něco nad kotníky, i když podzemní bystřina docela teče. To už ale máme zase na hlavách čelovky a vyrážíme skrz jeskyni směrem k hlavnímu vstupnímu portálu. Byla-li jeskyně Radesei dobrodružná, pro průchod tímto jeskynním systémem nacházíme výstižná slova jen těžko. Jeskyně je obrovská a proudící voda se místy rozlévá po celé šířce jeskyně, takže nezbývá než přeskakovat po kamenech nebo se prostě brodit. Ve svitu čelovek obdivujeme podzemní vodopády, přelézáme balvany místy opatřené kovovými stupínky, přidržujeme se řetězů, přeskakujeme z balvanu na balvan. Prostě nádhera! Na konci jeskyně vylézáme u krásného vodopádu a po krátké pauze vyrážíme strmou skalní průrvou vzhůru. Cílem je vystoupat zpět nad Cetatile Ponorului, odkud se nabízí z celkem čtyř vyhlídek pohled dolů na propasti s jeskynními portály. Ještě se zastavujeme v kempu Poiana Glavoi, kde někteří ochutnávají místní specialitu mici, a doslova nabiti zážitky jedeme autobusem zpět k hotelu.

V neděli ráno už nás čekalo jen balení a přejezd do termálu Baile Felix. Vodu až 38 stupňů teplou jsme si opravdu užili a do samého večera jsme po náročných túrách v této horké vodě relaxovali. Noční přejezd zpět byl tak rychlý, že jsme ráno ještě stihli zahájit nový školní rok.

Z energie načerpané v rumunských horách i z dobrodružných zážitků budeme ještě dlouho těžit a zároveň budeme vzpomínat na krásně prožitý čas. La revedere!

                                                                                                                                              Jan Jelínek